Manévry ve Vršovicích.

Loučení s Ďolíčkem přineslo hodně emocí. I velcí chlapi plakali, končí totiž něco, co se dá jen velice obtížně popsat slovy. Kdo nikdy nepil pivo na „náměstíčku“, ten těžko pochopí. Člověk nemusí být Bohemák k tomu, aby nepocítil určitou lítost. Emoce se po odehraných zápasech Bohemky i Slavie následně přenesly také do ulic. Po Vršovické tak zhruba tři hodiny nejezdily tramvaje.

¦zdroj: Dimír Šťastný¦

     Hned po utkání Slavie s Jabloncem (opět mizerný fotbal Sešívaných, který tentokrát skončil směšným výpraskem 0:3) se před Edenem shromáždily asi tři stovky Slávistů, převážně z kotle. Fanoušci nejprve zablokovali křižovatku Vršovická – Bělocerkevská, kde vydrželi asi deset minut. Policisté v podstatě nevěděli, co se děje a Sešívaní se na dálku domlouvali s Bohemáky na dalším postupu. Dav se pak vydal na pochod směrem k Ďolíčku. Tam po zápase s Kladnem (příšerný antifotbal, který domácím po remíze 0:0 zajistil první ligu i na příští rok) vyčkávalo zhruba 250 Klokanů. Policie se nakonec celkem rozumně rozhodla nepustit oba tábory k sobě. Šlo sice o společný protest proti stěhování Bohemky do Edenu, nicméně dalo se čekat, že by se fanoušci při vzájemném kontaktu asi neobjímali.

     Průvod Slávistů byl zastaven na křižovatce Vršovická – Oblouková. Policejní kordon ukončil pochod a z druhé strany křižovatky přehradil cestu také Bohemákům. Mezi oběma tábory vznikl zhruba dvacetimetrový prostor, do kterého z obou stran létaly dýmovnice, petardy, dělobuchy a tu a tam i skleněný půllitr. Ten také zranil jednoho z fotografů, který dostal zásah přímo do hlavy, naštěstí šlo o tenkou sklenici a ne „ušák“, ale na šití to bylo. Na obou stranách byla patrná nervozita, která postupně opadala, policie tak řešila jen soukromé útoky některých silně podnapilých fans. Vracela je zpátky do davu a nikdo nebyl zatčen. Bohemáci a Slávisti si zakřičeli společně „Vršovice“, „český fotbal pro fanoušky“ apod., zbavili se přebytečné pyrotechniky a v tomto bodě občanská revolta skončila.

     Slávisté se asi po půlhodině vydali zpět směrem k Edenu a postupně se rozcházeli. Cestou někteří Sešívaní naházeli pár kamenů na budovu radnice Prahy 10, která za stěhováním Bohemky do Edenu mlčky stojí. Vyjádření radnice je poněkud podivné: škoda za 250 tisíc je naprostý nesmysl, leda že by okna zasklívala firma, která je vyrábí ze zlata… Na útoku se dle starosty Lipovského měli podílet i Bohemáci, což je vysoce nepravděpodobné. Klokani totiž celou dobu stáli odříznuti policejním kordonem za ulicí Oblouková, tedy asi dvě stě metrů od budovy radnice. Navíc při hodně napjatých vztazích obou vršovických kotlů si jen těžko dovedu představit Bohemáka, který by se sám, dobrovolně připojil do davu Slávistů. Musel by být tak opilý, že by budovu beztak ani netrefil; navíc by v tu chvíli asi už dávno neměl obě ruce zdravé... Radnice tedy přišla s taktikou kolektivní viny, která má před veřejností částečně ospravedlnit její postup vůči Ďolíčku. Reakce fanoušků Slavie se v podstatě dala čekat, protože se veřejně už dlouho ví, že třeba radní Tomáš Hrdlička za stěhováním Bohemky do Edenu prostě stojí. Být na tom samém místě a v tu samou dobu Bohemáci, asi by škody byly mnohem vyšší.

     Na Vršovické se pilo a skandovalo až do desáté hodiny, kdy se bohemácký dav natolik zmenšil, že bylo pro policii naprosto bezpečné zasáhnout a neplánovanou demonstraci rozpustit. Oficiální prohlášení hovoří o sedmnácti zadržených fanoušcích Bohemky, to je ale statistika z celé noci a nikoliv jen z akce na Vršovické. V Ďolíčku taky dosud kempují někteří fans, kteří se nemohou smířit se ztrátou stadionu. Ta je na pět let realitou, která však může trvat navždy. Všichni aktéři tohoto přesunu (Radnice Prahy 10, E-Side, CTY Group, CU Bohemians a Bohemians Real – poslední tři subjekty jsou navíc vzájemně propojené) zkrátka hrají na notu zapomnění, vždyť život půjde dál… A kdo si třeba za tři roky vzpomene na to, že Bohemka do Edenu nepatří - až budou Klokani hrát existenční zápas o záchranu v lize. Ďolíček má za sebou trpkou derniéru a zbývají jen vzpomínky. Na světě jsou věci, které si za peníze prostě nikdy nekoupíš a tohle je jedna z nich. Majitelé klubu a páni z radnice Prahy 10 to ale přes svoji hamižnost nevidí. Osmdesátiletou tradici tak společně pohřbili.

Květoslav Jungr